Je možné vyléčit se z Crohna nebo ulcerózní kolitidy?

Tahle myšlenka napadne každého pacienta s IBD a taky se dřív nebo později zeptá jiných pacientů v diskuzích třeba na sociálních sítích. Tak nějak se nechce věřit lékařské diagnóze, která stanoví nevyléčitelnost. Zvlášť když se na webu objevují stále nové a nové informace o vyléčených pacientech.

Měl jsem možnost vlastní zkušenosti i zprostředkované zkušenosti dalších pacientů. Viděl jsem hodně diskuzí i hádek na tohle téma. Z toho všeho mně osobně vychází následující:

Co je vlastně vyléčení?

Nejdřív ponechme stranou, že pro každého znamená "vyléčení" něco jiného. Někomu stačí, že mu bude dobře, že bude mít dost energie a nebude ho nic bolet. Jiný to musí mít na papíře od lékaře. Taky existují lidi, kteří chtějí být vyléčeni úplně, což si nejsem jist, jestli jde. Chřipku nebo průjem taky můžete dostat několikrát za život.

Můj stav vyléčení

Pro mne je to nějak takhle: léčení jako proces směřuje k uzdravení, což je stav, kdy se cítím delší dobu dobře, mám dost energie a dobrou náladu. Tenhle stav uzdravení není stálý, musím se o něj starat, aby mi vydržel. Jako třeba o kytku.

Jak se vyléčit!?

Ano, správně tušíte háček :) Odpověď není jednoduchá. Je mnoho faktorů, které to ovlivňují - každý jsme individualita, a tedy každý má svůj způsob. 

Hodně záleží na tom jak dlouho už jste nemocní. Je pochopitelné, že čerstvě diagnostikovaný pacient, bez vážnějších komplikací bude mít větší šanci na lepší stav než člověk s Crohnem nebo kolitidou už 12 let.

Kdy to začíná

Takže to není jednoduché. Hraje v tom roli i to, že nemoc, když propukne není na začátku, ale už nějaký čas byla v těle a její příčiny a startéry postupně sílily, až se projevila fyzicky. Tohle si málokdo uvědomí. 

IBD nejsou chřipka

Stejně tak je poměrně těžké uvědomit si, že to není chřipka nebo angína, kdy si prostě vezmete slabší nebo silnější léky, poležíte si a zas to bude OK. IBD jsou vážná a dlouhodobá věc.

Tak dá se tedy vyléčit nebo nedá!?

Z toho co jsem napsal plyne, že každý musí najít svou cestu. Musí si uvědomit, že opravdu jde do tuhýho a prognóza není dobrá. Nebo taky to, že nebude zdráv (viz začátek) za pár dnů a možná nikdy (pokud něco sám neudělá).

Dá se ale říct, že jsou určitá obecná doporučení:

Zbavit se stresu

Snažit se zbavit stresu, to vědomého i podvědomého, plynoucího například z rozporu mezi tím co chci, a tím co po mně chtějí ostatní. 

S jistotou k tomu využít psychoterapeutickou pomoc (velmi pozorně vybrat psychoterapeuta). Někomu se svěřit není žádná ostuda, ani známka slabosti, ba právě naopak! Stres je oficiálně potvrzeným spouštěčem IBD. 

Duševní hygiena by měla být součástí každodenního života stejně jako hygiena tělesná.

Změnit stravu

Snažit se změnit jídelníček směrem ke kvalitní, pestré stravě s dostatkem živin a minerálů. Jakákoliv dieta (paleo, vegetariánská, raw atd.) může být správná, pokud jí přijmete za svou, budete jí dodržovat dlouhodobě, dokážete jí obhájit před sebou samým a před ostatními. S jistotou k tomu využít pomoc nutriční ambulance.

Strava a výživa se probírá pořád. Všichni víme, že to co jíme má velký vliv, i když to není třeba hned vidět. Změna nastává za dlouho a po důsledném dodržování. 

Navíc nejde jen o to co konkrétně jíš. Změna stravy není jen o jídle - nutí to přemýšlet o tom co jím a proč, je třeba tomu věnovat čas, změnit denní rozvrh, zpomalit - udělat si dost času nejen na přípravu, ale i na jídlo samotné. 

Dokázat si tohle prosadit před sebou i před jinýma. Je to cesta ke změně a pokud to není bezmyšlenkovité a třeba s kontrolou odborníka, tak nelze udělat chybu.

Léčbou je zásadní životní změna

Obojí výše popsané vede k celkové životní změně - změně pohledu na sebe sama, na ostatní. Vyrovnání se s životem (a tím a i nemocí). Naučit se rozhodovat každou situaci optikou: Chci tohle vážně udělat? Nejdu tím sám proti sobě?

Existuje i několik praktických rad: velmi dobře vyberte všechny lékaře, ke kterým chodíte proto, aby to byli partneři a odborníci, nikoliv cizí lidé, kteří nechtějí komunikovat. Uvědomit si, že lékaři léčí a uzdravení je v našich vlastních rukou. Už se totiž začíná ukazovat, že ani biologická léčba není napořád. 

Síla svěřit se

Pokud nejste ochoten mluvit o nemoci na rovinu s cizím člověkem (např. s terapeutem) nejste připraven pomoci sám sobě a je bohužel asi ještě kus nemoci odžít. Pokud jste ochoten si upřímně odpovědět na otázku: K čemu mně osobně nemoc je, k čemu jí potřebuji? Jste na správné cestě. 

Tyhlety chytrý rady ...   

Předpokládám, že jsem asi popudil pár lidí a nedivím se. Před pár lety, by mne tyhle "rady z voleje" taky slušně nadzvedly. 

K tomu můžu říct jen to, že o pár let a hodně stehů na těle později, jsem si strašně přál, aby mi tohle někdo řekl a opakoval. Musel jsem si to krutě odžít (jako nejeden další pacient). Dodal bych, že nic z toho nebolí tolik jako operace a minimálně to stojí za úvahu. 

Připusťme, že Crohn nebo ulcerózní kolitida jsou zpráva od těla pro mozek nebo spíš "rozum", že něco v našem životě je už dost špatně a mělo by se s tím něco dělat.

Přeju hodně sil a kdykoliv napište. :)